Duchovní lékaři ze světla

Dom Inacio de Loyola (sv. Ignác z Loyoly), 1491–1556 

Hlavní bytost, po které je Casa pojmenována (Casa dom Inacio). Španělský rytíř ze šlechtické rodiny, kněz, teolog, poustevník a skutečný mystik.

Během svého života ve Španělsku čelil útrapám, pronásledování a uvěznění (španělská inkvizice). Prošel duchovní změnou, zatímco se vzpamatovával z fatálního zranění nohy, kdy mu nohu roztříštila koule v bitvě u Pamplony (1521). Během této doby přečetl řadu náboženských textů o Ježíšově životě a o životech a cestách svatých.

Brzy po uzdravení se rozhodl pro život v chudobě, a tělesného a duchovního pokání. Po té, co zažil vizi matky Marie, absolvoval pouť do její svatyně v Montserratu (poblíž Barcelony) a odložil meč - po té se vzdal a zasvětil svůj život Bohu.

Založil řád známý jako Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) podle pokynů ve svých vizích.

Byl svatořečen v roce 1622 a je patronem vojáků.

Je známý svým neomezeným soucitem, laskavostí trpělivostí a maximální obětavostí.

"Pro ty, kteří věří, nejsou nutná žádná slova. Pro ty, kteří nevěří, nejsou možná žádná slova."

Dr. Augusto de Almeida (???–1908)

Jedna z nejčastěji začleněných bytostí. Provádí mnoho operací v Casa dom Inacio.

Říká se, že byl v armádě chirurg a v předchozích inkarnacích pracoval s gumovníky. Ve své poslední inkarnaci pracoval jako těžař zlata. Byl lékařem a chirurgem ještě před vývojem anestézie a viděl mnoho utrpení.

Věnuje se převážně zmírňování bolesti a utrpení. Může být velmi vážný při své práci, se silnou osobností a autoritativním způsobem. Nemá rád vyrušování, když pracuje. Očekává pořádek a respekt. I když je často přísný, je neuvěřitelně jemný, milující a laskavý.

On je ten, kdo šáhne až do hloubky propasti, aby zachránil duši.

Často uvádí, že nepracuje sám, ale společně s tisícovkami jiných benevolentních duší.

Když se vtěluje Dr. Augusto, vypadají vlasy média Joao mírně tmavší a je vyšší a štíhlejší.

"Moje terapie nezahrnuje deset, ani sto, ale tisíce pomáhajících duší. Jsem ten, kdo sahá až do hlubin propastí, aby zachránil duši."

Dr. Oswaldo Cruz (1872–1917)

Pravidelně se vtěluje, ale málokdy se ohlásí jménem.

Známý lékař, bakteriolog a epidemiolog. Začal studovat na lékařské fakultě v Riu de Janeiru ve věku 14 let. Studoval a specializoval se na bakteriologii na Pasteurově institutu v Paříži a ve věku 19 let absolvoval lékařskou fakultu.

Založil vědecký ústav pro výzkum a vývoj v biomedicínských vědách, nyní známý jako Oswalda Cruz Institute v Riu de Janeiru. Tento institut vyráběl vakcíny proti dýmějovému moru, žluté zimnici a neštovicím.

Pomáhal při zahájení sanitárních kampaní v celé Brazílii během mnoha ohnisek epidemií, které zachránily tisíce životů.

Čestný starosta města veřejného zdraví v roce 1903.

Oceněn zlatou medailí za úspěchy v sanitaci v roce 1907, odešel do důchodu jako ministr zdravotnictví v roce 1909.

Ačkoli je často striktní, je velmi laskavý a soucitný.

Když se začleňuje, nelze si nevšimnout jeho krásných očí, které, jak se zdá, vysílaly bezpodmínečnou lásku všem, na které se podíval. Když se Dr. Cruz vtělí (začlení), někdy požádá zúčastněné, aby si sundali hodinky, protože to narušuje jeho proud energie.

"Prosím, jděte do tohoto procesu vědoměji, toto není dovolená."

Dr. Jose Valdivino

Někteří lidé si myslí, že v minulých životech byl zákonným soudcem, lékařem a chirurgem.

Jeho energie je obzvláště silná při léčení paraplegiků. Bylo zaznamenáno mnoho zázračných uzdravení, když dr. Valdivino přikázal paraplegikovi, aby chodil nebo hýbal postiženými končetinami.

Když se začleňuje do media Joao, mnozí nemocní odhazují berle a invalidní vozíky.

K uzdravení dochází pouhým povelem a dotykem ruky.

Označuje se za ochránce rodiny a je užitečný při řešení rodinných problémů.

Měl výjimečně rád matku Marii.

Je extrémně jemný, velmi soucitný a ohleduplný ke všem, s jimiž přichází do kontaktu.

Jeho krásná a milující energie mění energii ostatních prostřednictvím Lásky.

Povzbuzuje nás k očištění duše prostřednictvím "neustálého stavu modlitby" tím, že odpouštíme druhým a žádáme o odpuštění.

Varuje nás, abychom nikdy neočekávali Lásku na oplátku. Máme ji dávat, protože ji chceme dávat.

V operačním sále v Casa dom Inacio je fotografie, kde je tak přivtělen, že fyzické tělo medium Joao de Deus je téměř úplně nahrazeno tělem Dr. Jose Valdivina

Někteří si myslí, že je vtělen ve chvíli, kdy medium Joao při psaní receptů žvýká špičku kuličkového pera. To je vlastnost, kterési mnozí všimli, když Dr. Valdivino nad něčím přemýšlí.

" Nikdy nejsi sám."

Dr. Bezerra de Menzes (1831–1900)

Respektovaný lékař a chirurg. Byl nesmírně hrdý na to, že je lékař. A své etické povinnosti bral nesmírně vážně.

Ošetřoval mnoho chudých, neměl stanovený poplatek za ošetření a léčbu a nikdy nikoho neposlal pryč.

Je známý svými charitativními pracemi a byl také nazýván "Doktorem chudých".

Sám musel mnohdy snášet období hmotné chudoby.

Autor mnoha duchovních knih, novinář, politik, mnich, učitel a obchodník a velký zastánce brazilského spiritismu.

Přijal katolický křest, ale později v životě přešel na spiritualismus, po přečtení "Knihy duchů" Allana Kardeca.

Předseda brazilské federace spiritistů.

Pracoval na šíření "pozitivní zprávy", že smrt neexistuje. Ale je pouze přechodem z materiálního do duchovního světa.

"Lékař nemůže čekat, až sám dojí. Ani se ptát, zda je pacient z daleka nebo z blízka, když postižená osoba zaklepe na dveře. Ti, kteří nepomáhají, protože baví hosty nebo pracují dlouhé hodiny a jsou unavení. Ti, kteří nepomohou proto, že je příliš pozdě v noci a špatné počasí. Protože je to daleko nebo na kopci. Nebo především ti, kteří nepomohou těm, co nemají ani na zaplacení. Nebo řeknou těm, kteří pláčou u jejich dveří, aby hledali jiného lékaře – to nejsou lékaři, ale spíše doktoři, kteří pracují pro příjem a splácejí své vysokoškolské dluhy."

Dr. Jose Penteado

Není o něm mnoho známo.

Mnozí věří, že byl členem jezuitů (Tovaryšstva Ježíšova).

Výkonná, stabilní a silná energie.

Vždy pracuje na straně lidí s pokorou a respektem.

Jeho energie je skutečně láskyplná a je velmi laskavý a trpělivý.

Někteří říkají, že tato bytost je velmi ochotná vysvětlit, co se děje, což mnohým pomůže.

Dává si na čas.

Miluje ovoce a často mu nosívají sklenici čerstvého pomerančového džusu na stůl vedle médium Joao, zatímco je tato bytost vtělena do Joao.

"Láska podporuje léčení."

Dom Ingrid  (Nedostupné fotky)

Zkušený hluboký vnitřní vztah, který si přeje vědět, kde přebývá Bůh.

Je ceněn důležitosti zůstat ve spojení se Zdrojem.

Je známo, že má velmi rád matku Mary.

Obdivoval božskou ženskou energii.

Naučil se kráčet cestou síly a ne ji potlačovat.

Chápeme, že lidská síla je velmi omezená a že skutečná síla energie spočívá v našich srdcích.

Láska otevírá srdce – otevřená srdce vedou k uzdravení.

Sdílí s námi univerzální moudrost a duchovní znalosti o uzdravování.

Pomáhá nám převzít kontrolu nad našimi životy, abychom žili lépe a abychom provedli nezbytné změny směrem k našemu vlastnímu vnitřnímu štěstí.

Povzbuzuje nás, abychom převzali plnou odpovědnost za naši energii, myšlenky, přesvědčení a vnímání.

Věří se, že energie je proměnlivá prostřednictvím záměru a koncentrace a že čistá energie je vědomým vědomím této vzájemné propojenosti všech věcí.

Inspiruje nás, abychom převzali odpovědnost za své duchovní i fyzické zdraví.

„Láska v nás je klíčem ke zdroji. Boží láska je spojení se vším."

Allan Kardec (1804–1869)

Pseudonym francouzského učitele a pedagoga Hippolyte Leon Denizarď Rivail.

Známý jako Systematizátor spiritismu, pro který položil základy pěti knihami kodexu spiritistů.

Svůj raný život prožil v akademickém studiu vědy, medicíny a klasiky, ale jeho zájmy se brzy zaměřily na nadpřirozený fenomén duchovní komunikace.

Začal pracovat s renomovanými médii a vysílači ve snaze tyto jevy vědecky zaznamenat.

Jeho výzkumná zjištění byla publikována ve francouzském textu Le Livre des Esprits (vysvětlující vztah mezi duchovním a hmotným světem).

Kardec věřil, že všechny autoritativní instituce, věda a veškeré organizované náboženství nejsou schopny objektivně studovat paranormální jevy, protože byly příliš ponořeny do dogmatu.

Věřil, že duše je věčná a vyvíjí se prostřednictvím řady inkarnací v hmotném světě, aby se učila a duchovně postupovala a že existují dva světy, viditelný a neviditelný.

Jeho záměrem bylo pochopit vztah mezi fyzickým a nefyzickým světem pouze na základě duchovního rozlišování.

Tento výzkum vytvořil základ Spiritistické doktríny - víra, že pouze přímá komunikace s duchovním světem poskytuje objektivní odpovědi na otázku, jak žít morálním a etickým životem.

Spiritisté věří, že protože se tito duchové také účastní cesty k dosažení vyšších a čistších říší vědomí, svobodně nám nabízejí lekce, které se naučili, aby nám pomohli v našem individuálním i kolektivním duchovním pokroku.

"Narodit se, zemřít, znovu se znovu narodit a neustále postupovat."

Euripides Barsanulfo (1880–1918)

Novinář, politik, pedagog, lékárník, duchovní médium.

Spoluzaložil základní a střední školu ve svém rodném městě Sacramento v Brazílii.

Vysloužil si reputaci soucitného a oddaného učitele.

Vychován jako oddaný katolík. Následoval učení Ježíšovo.

Byl fascinován spisy a učením Allana Kardeca.

Vedl spiritistické centrum více jak 10 let.

Založil Allan Kardec College v Brazílii.

Výuka spirituality mu přinášela velikou radost.

Jeho léčivé a mediumistické schopnosti byly mezinárodně známé.

Neúnavně pracoval během španělské chřipkové epidemie a pomáhal tisícům lidí. Zasvětil svůj život bohoslužbě.

Říká se, že Euripidus se vždy přihlásí, když se vtělí do média.

Raději dělá neviditelné operace.

Jeho energie je popisována jako extrémně silná a nadšená. Mnozí pociťují zvýšenou lehkost a velkou radost, když je přítomen.

 "Radost a láska jsou nejdůležitější parametry člověka."

Francisco (Chico) Candido Xavier (1910–2002)

Chico Xavier, rozený Francisco de Paula Candido, byl populární médium a filantrop brazilského hnutí spiritualismu.

Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století v Kardecistickém hnutí v Brazílii.

Známý svými paranormálními schopnostmi média a technikou označovanou jako psychografie (směrování ducha za účelem napsání knihy, založené na znalostech předaných duchem).

Nasměroval takto přes 400 knih, které pokrývají široké spektrum témat.

Jeho knih se prodalo přes 25 mil. výtisků a veškeré zisky byly věnovány na charitu.

Chico je nejvíce známý díky dílům, které vytvořil ve spolupráci se svými dvěma průvodci: Emmanuelem (vysoce pokročilá bytost, která sdílí svojí vizi nového křesťanství) a André Luizem (lékař a básník, který popsal a komentoval podstatu života po smrti).

Tyto knihy mohou být velmi užitečné pro ty, kteří chtějí navštívit Casa dom Inacio de Loyola.

Zasvětil svůj život Ježíši, byl vášnivým humanistou, a zasvětil svoji velkou část života tomu, aby ukázal ostatním, že život po smrti nekončí.

Odhaduje se, že během jeho 2denního vystavení těla po smrti mu vzdalo hold téměř 2500 lidí, když prošli kolem jeho rakve. Mnozí přítomní byli vůdci brazilského, islámského, židovského i křesťanského světa.

Byl mentorem i milovaným přítelem Joaa Teixeira de Faria. Joao, který ho velmi miloval, na pohřbu nesl jeho rakev.

Nasměroval a tlumočil zprávu Dr. Bezzera Menzese, která vedla Joaa k založení Casa dom Inacio v Abadiania v roce 1978.

"Ačkoli se nikdo nemůže vrátit a vytvořit nový začátek, kdokoli může začít znovu a vytvořit nový konec."

Emmanuel

Osvícená bytost známá jako Emanuel, byla duchovním průvodcem, mentorem a poradcem Chica Xaviera.

Podle Chica Emmanuel žil v římských dobách jako senátor Publius Lentulus (nevlastní otec Marka Antonia a současník Julia Cesara). Další z mnoha jeho inkarnací byl portugalský kněz Manuel de Nobrega.

Nobrega byl první provinciál společnosti Ježíšovi v koloniální Brazílii. Byla to velmi důležitá osobnost a pomáhal při zakládání několika měst jako je Rio de Janeiro nebo Sao Paulo. Jeho misijní práce spočívala ve stavbě a rozvoji kostelů, jezuitských škol, škol a seminářů.

Emmanuel také údajně podle Chico Xaviera žil jako profesor na Sorboně (edice latinské čtvrti v Paříži ve Francii, která byla historickým domem bývalé pařížské univerzity).

Emmanuel se často nehlásí, ale je jednou z bytostí, kteří se začleňují do léčeb prostřednictvím media Joao.

Když se Emanuel poprvé zjevil Chicovi, zeptal se ho, zda je na tento úkol připraven. Chicova odpověď byla kladná. Emmanuel mu slíbil, že ho nikdy neopustí a dal Chicovi 3 pravidla, která má dodržovat a následovat při jeho duchovním poslání:      1. Disciplína       2. Disciplína     3. Disciplína

"Emmanuel byl pro mě skutečným otcem v Duchovním životě. S náklonností, s níž toleruje selhání a s laskavostí, s níž opakoval lekce, které jsem se učil ".  Chico Xavier

Dr. André Luiz

Bytost (entita ze světla) dr. Andre Luiz diktoval informace z duchovních sfér prostřednictvím automatického psaní Chico Xavierovi (Franciscu Candido). Navázal partnerství s Chico Xavierem a působil jako reportér v duchovním světě a odhalil podrobnosti o tomto životě a bytí.

Studium duchovna by bez přispění média Chica Xaviera a příspěvků Andre Luize nebylo určitě na takové úrovni, jako je dnes.

Dnes spiritisté znají tohoto autora duchovna jako velkého autora, posla, učitele a přítele, který je velmi obdivován a poctěn za své literární příspěvky v pokroku k porozumění duchovna a lidských duchů.

"Nosso Lar" byla první kniha v řadě novinek, která doslova katalyzovala duchovní hnutí a probudila čtenáře k nahlédnutí do duchovního života a k interakci mezi duchovním a hmotným světem.

Velká část informací předávaných v těchto knihách byla založena na jeho vlastních zkušenostech po smrti a jeho snahách porozumět jeho nové realitě. Skutečný skeptik byl doslova šokován objevem, že smrt není nic jiného, než dveře do nového a bohatšího života.

Před přechodem do duchovního světa byl André Luiz praktickým lékařem v brazilském Rio de Janeiru na počátku 20. století.

K dispozici nám je film "Náš Domov, Astral City, Duchovní cesta", který pojednává o životě lékaře André Luize v duchovním městě Nosso Lar.

"Váš život bude vždy odrazem vašich myšlenek. Jakákoli skutečná změna života se tedy odehraje až poté, co změníte způsob myšlení."

Sv. František Xaverský (1506–1552)

Narozen jako Francisco de Jasso y Azpililuet. Narozen jako šlechtic.

Římskokatolický misionář narozený v Xavieru (nyní součást Španělska).

Považován za jednoho z největších misionářů od dob sv. Pavla. Studoval v Paříži a učil filozofii na Beauvais College, kde se setkal s Ignácem z Loyoly. Spoluzakladatel jezuitů – Tovaryšstva Ježíšova.

Papež XI. jej prohlásil za patrona katolických misí.

Jako bytost Casa je znám, že bere lidem berle, a ti pak chodí volně po svých. Zvedl osobu uvázanou na invalidní vozík a vyzval ji, aby vyšla z místnosti.

Mnoho lidí hovoří o tom, jak přichází osobně oslovovat lidi se zprávami o uzdravení.

"Jaký bude zisk pro člověka, když získá celý svět a ztratí svou vlastní duši!"

Sv. František z Assisi (1181–1226)

Syn bohatého obchodníka s oděvy, se narodil jako Giovanni di Pietro di Bernardone, ale jeho otec jej přezdíval Francesco (Francouz).

Opustil luxus a život typický pro bohatého mladého muže pro život v chudobě a oddaný křesťanství poté, co údajně vyslechl hlas Boha, který mu přikázal přestavět křesťanskou církev.

Ačkoli nebyl nikdy vysvěcen na katolické kněžství, je sv. František jedním z nejuznávanějších náboženských guru v historii. Založil Řád menších bratří, ženský Řád chudých sester sv. Kláry a Třetí řád pro bratry a sestry pokání (Sekulární františkánský řád).

Sv. František byl známý láskou ke zvířatům. Věřil, že sama příroda je zrcadlem Boha. Všechny tvory nazýval svými bratry a sestrami. Zvířata ho milovala kvůli jeho čistému srdci.

Miloval také lidi a praktikoval skutečnou rovnost tím, že projevoval čest, úctu a lásku každému člověku, ať už to byl žebrák nebo papež.

Je také známý svou láskou k eucharistii, smutkem během křížové cesty a tvorbou vánočního betléma.

V roce 1224 obdržel stigmata a stal se tak prvním člověkem, který nese Kristovy rány.

V roce 1228 byl papežem Řehořem IX. prohlášen za svatého. Je znám jako svatý patron zvířat a životního prostředí. Jeho svátek je 4. října.

"Byl jsem všemi věcmi. Pokud Bůh může pracovat skrze mě, může pracovat skrze kohokoli."

Sv. Rita z Cascie (1381–1457)

Legenda říká, že Rita pravidelně nosila jídlo chudým. Což jí její manžel zakázal. Jednoho dne ji její manžel konfrontoval, když odcházela, aby přinesla chléb chudým. Chléb byl ukryt v Ritiných šatech: když chléb odkryla, jak její manžel požadoval, z chleba se staly růže a Rita byla ušetřena manželova hněvu.

Sv. Rita z Cascia se narodila v Itálii během éry násilných svárů mezi městy a válčícími rodinnými kmeny. Jako dítě opakovaně žádala o vstup do kláštera, ale místo toho jí její rodiče zařídili manželství s bohatým, zatvrzeným a násilným mužem. Byla manželem fyzicky zneužívaná, přes jeho krutost se k němu chovala s laskavostí a trpělivostí. Během svých osmnácti let manželství porodila dva syny, které hluboce milovala. Po mnoha letech vytrvalé modlitby nakonec získala svého manžela k větší zdvořilosti a laskavosti. Když byl zavražděn, její synové naplánovali krvavou pomstu proti viníkům. Sv. Rita se snažila vést své děti k odpuštění, bez úspěchu. Opravdu se modlila, aby Bůh změnil vražedné úmysly jejích synů, nebo je nechal zemřít, než aby spáchali smrtelný hřích. Bůh slyšel  Ritiny modlitby a brzy oba její synové onemocněli a zemřeli. Sv. Rita poté mohla vstoupit do kláštera, ale byla odmítnuta kvůli spojení rodiny s místním násilím. Nakonec získala vstup pouze po velké modlitbě, pokoře, trpělivosti a vytrvalosti. Život Sv. Rity v klášteře byl označen hrdinskou charitou a pokáním, protože těsně sjednotila sebe a svůj život hlubokého utrpení ke Kristu. Při modlitbě před krucifixem, Sv. Rita mysticky dostala do čela (stigmata) trn od Ježíšovy koruny. Sv. Rita je patronkou těžkých manželství a obětí zneužívání. Její sváteční den je 22. května.

Na konci svého života, když byla Rita upoutána na lůžko v klášteře, se hostující přítelkyně zeptala, jestli existuje něco, co by Rita chtěla. Rita odpověděla, že by chtěla růži ze zahrady. Byl leden a vypadalo to jako nemožný požadavek, ale přítelkyně se šla podívat a objevila na křoví jediný pestrobarevný květ. Má se za to, že růže představuje Boží lásku k Ritě a její schopnost odpustit i těm nejtěžším hříšníkům.

Narodila se zbožným katolickým rodičům v malé vesnici Roccaporena v Itálii jako Rita Lotti.

Se svou touhou sloužit Bohu často navštěvovala klášter augustiniánských jeptišek v Cascii s nadějí, že se přidá k jejich komunitě.

Její meditace a modlitby ukázaly jedinečnou oddanost utrpení, které Ježíš snášel na kříži. Jednoho dne, když se modlila, se jí na čele objevila z ničeho nic rána. Říká se, že stigmata s ní zůstala patnáct let.

Blahoslavená byla v roce 1626 papežem Urbanem VIII. a svatořečena papežem Lvem XIII. v roce 1900. Je brazilskou patronkou zázraků. Jiní o ní hovoří jako o patronce zoufalých případů a o svaté v nemožných záležitostech. Uctívají ji ti, kteří ve svých životech nesou mimořádně těžká břemena, zejména ženy.

Nejčastějším symbolem spojovaným se sv. Ritou je růže. Mnoho lidí často cítí růže, když v Casa meditují. Její energie je směsicí síly, jemnosti, lásky a podpory. Na její svátek 22. května kostely a svatyně sv. Rity poskytují svým sborům růže, které během mše požehnávají kněží.

Byla to sv. Rita, která se zjevila mladému Joaovi Teixeira de Faria a inspirovala ho k celoživotní službě Bohu. Jelikož Medium Joao nevtěluje ženské bytosti, pracuje v pozadí a pomáhá a propůjčuje svoji milující přítomnost a oddanost.

"Svatá Rito, strážkyně zázraků, oroduj za nás."

Johanka z Arku (1412–1431)

Narodila se v severovýchodní vesnici ve Francii v oddané rolnické rodině.

Přezdívaná služebnice z Orleansu.

Měla pozoruhodnou fyzickou a duševní odvahu.

Ve věku 12 let uslyšela hlasy sv. Michala, sv. Kateřiny a sv. Markéty, které jí dávaly pokyny, aby podporovala Karla VII. a zotavila Francii od anglické nadvlády.

Mučednice, svatá a vojenská vůdkyně Johanka z Arku jednající pod Božským vedením vedla francouzskou armádu k vítězství nad Brity během stoleté války.

Johanka, kterou zajali o rok později, byla upálena Angličany a jejich francouzskými spolupracovníky jako kacířka. Bylo jí 19 let.

25 let po její popravě vyšetřovací soud pověřený papežem Kalixtem III. projednal a zrušil obvinění, prohlásil ji za nevinou a mučednici.

O 500 let později byla vysvěcena za římskokatolickou svatou a je patronkou vojáků a Francie.

Její svátek je 30. května.

"Nebojím se, narodila jsem se, abych tohle dělala."

Sestra Sheila

Narozena v Německu. Specializovaná zdravotní sestra během druhé světové války. Během této doby neúnavně pomáhala německým obětem.

Zemřela při náletu těsně před koncem války.

Jedna z mnoha ženských duší pilně pracujících v pozadí, aby podporovala všechny typy uzdravení a následné péče.

Duchovní dílo bytosti zvané "sestra Sheila" spočívá v pomoci bytostem v léčbě všech těch, kteří se uzdravují, láskou a milostí.

Získala všechny lékařské schopnosti lékaře.

Ví přesně, co dělat, co je nejdůležitější a kde je největší potřeba.

Odvážná, pracovitá a příliš soucitná a chápavá.

Doufá, i když se veškerá naděje zdá ztracená.

Její energie je jemná a ženská a její přítomnost je doprovázena specifickou vůní.

Někteří věří, že to byla Jeanne-Francoise Fremiotová v předchozí inkarnaci, která se narodila ve Francii, zasvětila svůj život sociální pomoci a byla vysvěcena v roce 1767 jako Saint Jeanne de Chantal (Jane Frances de Chantal).

Tato římskokatolická svatá, která po smrti svého manžela založila řeholní řád, je známá jako patronka zapomenutých lidí, problémů s právem, ztráty rodičů, rodičů odloučených od dětí a vdov.

Není schopna začlenit se jako Bytost, ale velmi ochotná a prospěšná se účastnit.

Král David (1040–970 př.n.l)

Biblický král David (otec krále Šalomouna a manžel Batšeby).

Druhý král Spojeného království, Izraele a Judah (Saul byl první).

Během svých 40 let jako vládce (v letech 1010–970 př.n.l.) sjednotil obyvatele Izraele, vedl je k vítězství v bitvách, dobyl zemi a vydláždil cestu svému synovi, králi Šalamounovi, k vybudování Svatého chrámu, který byl postaven, aby zachoval Archu úmluvy.

Je líčen jako spravedlivý král, i když ne bez chyb, stejně jako uznávaný válečník, hudebník (harfista) a básník, kterému je tradičně připočítáno skládání mnoha žalmů obsažených v Knize žalmů.

David je důležitou osobností členů židovské, křesťanské a islámské víry. V islámu je považován za proroka.

Dobře známý tím, že sbíral hladké kameny z nedalekého potoka a zasáhl obřího filištínského obra "Goliáše" do čela kamenem z praku. David ve svém žalmu připsal Bohu, že ho vysvobodil z rukou Filištínů a zachránil ho před "nástrahami smrti", které našel ve 2. Samuelově písni Davidova píseň chvály: "Pán je moje skála, má pevnost a vysvoboditel ...“.

23. žalm napsal také král David, který se ohlédl za svým životem a mohl sledovat stopu Boží ruky pohybující se v něm ve všech dobách. "Pán je můj pastýř"

Katolická církev slaví svátek krále Davida 29. prosince.

Krá David je extrémně vyspělá duchovní bytost; z tohoto důvodu se nezačleňuje pravidelně.

Král Šalamoun (10 stol. př.n.l.)

Jeden z nejpopulárnějších příběhů o Šalamounově moudrosti popisuje dvě ženy, které usilují o soudní spor o malé dítě, přičemž obě ženy tvrdí, že jsou pravou matkou. (1. kniha královská, 3:16-28)

Král Šalomoun rozhodl, že dítě rozdělí na polovinu. Po vyslechnutí tohoto rozhodnutí se pravá matka vzdala svých práv a prosila Šalamouna, aby dítěti neubližoval. Když Šalamoun zaslechl její slova, dítě ženě dal.

Král Šalamoun byl první bytostí, která se začlenila do Joao Teixeira de Faria (když mu bylo 16).

Syn krále Davida a Batšeby.

Jeho čtyřicetileté panování nad Izraelity je zaznamenáno v 1. knize královské a 2. Paralipomenonu.

I když velel velké armádě, dal přednost vyjednávání před válčením; byl zběhlý v udržování míru a předcházení válce.

Jeho největším úspěchem bylo dokončení Svatého chrámu, pomníku postaveného k uchování Archy úmluvy na hoře Mariah.

Chrám představoval posvátnou svatyni, kde mohl židovský lid svobodně komunikovat s Bohem v souladu s náboženskými rituály a poutěmi. Chrám byl považován za vrchol úspěchu založeného na náboženských, politických a obecních kritériích.

Šalamounovi se přičítá, že napsal knihy Přísloví a Kazatel.

Mnoho světských příběhů připomíná Šalamounovu moudrost a spravedlnost jako panovníka.

Považován za: "Nejmoudřejšího ze všech lidí".

Když se ho Bůh zeptal, co si přeje, žádal pouze o srdce, které mu rozumělo. Bůh byl tak potěšen žádostí, že ji vyhověl, a to bohatstvím a mocí.

Král Šalamoun (stejně jako jeho otec, král David) je mimořádně vyspělá duchovní bytost, a proto se začleňuje jen příležitostně.

Vzestoupený mistr Khutumi

Žlutý paprsek a mistr světla.

Člen velkého bílého bratrstva – osvícené bytosti, které dohlížejí na vývoj lidské rasy na této planetě k vyšší úrovni vědomí.

Mistr psycholog, který pomáhá ostatním stát se mistry psychology jejich vlastní psychiky nebo duše.

Dříve Chohan z druhého paprsku moudrosti. Nyní slouží s Ježíšem v kanceláři světového učitele.

Představuje zbožné atributy moudrosti, osvícení, taktnosti, předvídavosti, ohleduplnosti a vstřícnosti. Pracuje zejména s učiteli, studenty, vyslanci, básníky, umělci. Velmi se zajímá o všechny, kteří učí duchovní pravdy.

Na konci 19. století se mistr Kuthumi a mistr El Morya zasloužili o založení Theosofické společnosti v roce 1875 prostřednictvím Heleny P. Blavatské. Aby zajistili, že se dávno ztracené pravdy znovu objeví.

Mnozí věří, že některá z předchozích inkarnací mistra Kuthuma zahrnují tato jména: Pythagoras (řecký filosof – posvátná geometrie), faraon Thutmose III. (prorok a syn bohyně Isis), Shah Jahan (císař Indie a stavitel Tadž Mahal), Baltazar (jeden ze tří mudrců, kteří se přišli poklonit Ježíšovi), sv. František z Assisi, Johan Sebastian Bach, Koot Hoomi Lal Singh (indický princ a kašmírský bráhman).

Základní tón naladění na mistra Kuthumi: píseň Kashmiri.

"Jsem světlo."

Vzestoupený mistr Sv. Germain

Fialový paprsek a mistr proměny a transformace.

Člen velkého bílého bratrstva – osvícené bytosti, které dohlížejí na vývoj lidské rasy na této planetě k vyšší úrovni vědomí.

Chohan 7. paprsku, sídlo čakry duše.

Představuje zbožné atributy svobody, alchymie, transmutace, posvátného rituálu, spravedlnosti, milosrdnosti, důstojnosti, pravdy, státnictví a diplomacie. Pracuje se všemi dušemi v rituálu transmutace prostřednictvím fialového plamene.

Známý pro své věčné mladí a stvoření elixíru života. Spojen s barvou fialovou, klenotem ametystem a maltézským křížem.

Věří se, že má mnoho magických schopností jako je schopnost teleportovat, levitovat, procházet zdmi a inspirovat lidi telepatií.

Sponzorský mistr Spojených států amerických. Mnoho lidí mu připisuje inspiraci při vypracování deklarace nezávislosti USA a ústavy, jakož i inspiraci působivého designu Velké pečeti spojených států.

Mnozí věří, že některé z předchozích inkarnací sv. Germaina byly Kryštof Kolumbus, kouzelník Merlin, Leonardo da Vinci, prorok Samuel, sv. Josef, sv. Alban, Hesiod, princ Rakoczy, velekněz chrámu fialového plamene Atlantis, Roger Bacon a Francis Bacon (věří se, že byli autory všech her přisuzovaných Shakespearovi).

Základní tón na naladění na sv. Germaina: většina waltzů Johana Strause.

Éterická útočiště: královský ústup v Tentonu a jeskyně symbolů (stolová hora Wyoming), Rakoczy Mansion (Sedmihradsko) a jeskyně světla v Indii.

"Jsem bytost fialového ohně a jsem nevinnost, po které Bůh touží."

Vzestoupený mistr El Morya

Modrý paprsek a pán Boží vůle.

Člen velkého bílého bratrstva – osvícené bytosti, které dohlížejí na vývoj lidské rasy na této planetě k vyšší úrovni vědomí.

Mistr energie procházející krční čakrou ve vědě mluveného slova.

Chohan prvního paprsku – krční čakra.

Představuje zbožné atributy moci, přímosti, vůle, odvahy, jistoty, spolehlivosti, soběstačnosti, iniciativy a víry.

Spolupracuje s vládci, vedoucími pracovníky, veřejnými zaměstnanci, vojáky, sportovci a veliteli.

Učí nás, že vůle Boží je v nás. Je to náš vnitřní plán, naše vnitřní povolání, naše cesta duše. Vzbouřit se proti vůli Boží znamená, vzbouřit se proti sobě, pravému já. Učí nás způsobu, jak poznat smysl našeho života. Mnozí si přejí znát své schopnosti. Jen málokdo touží znát tento smysl v kontextu vůle Boží. Život nestojí za to žít, když se žije i na okamžik mimo vůli Boží.

Na konci 19. století pomohl mistr El Morya s mistrem Kuthumim k založení Theosofické společnosti v roce 1875 prostřednictvím Heleny P. Blavatské, aby se znovu vynořily dlouho ztracené pravdy.

Mnozí věří, že některé z předvstupních inkarnací mistra El Moryi zahrnují: Atlantský císař, Abraham, Melchior (Jeden ze tří mudrců), Král Arthur z Camelotu, Thomas Becket (arcibiskup z Canterbury), Thomas Moore (kancléř Anglie), Akbar Veliký (Mogulský císař), Thomas Moore (Irský básník), Shams Tabrizi (Rumiho učitel), El Morya Khan (Rajputský Princ).

Základní tón k naladění na mistra El Morya je skladba Pomp and Circumstance.

Éterická útočiště: Chrám Dobré vůle (Darjeeling, Indie) a El Capitan (Yosemite Valley, Kalifornie).

"Světlo Boží vůle protéká stále skrze mě, tok skutečného účelu, který jasně vidím."